Duše pod mikroskopem

to, čemu nerozumíme, ovládá nás.*Jazyk pojmenovává jevy určité. Jenže život se skládá i ze součástí méně jednoznačných – a právě ty vyvolávají otázky a potřebu je nějak zmapovat. Duše a její svět k nim patří a básnička je takový mikroskop, pomocí kterého si ji lze prohlížet.

*Verše někdy vypovídají o postojích a emocích, jindy jsou pokusem zachytit nezřetelnou, dosud nevyslovenou myšlenku. Poezie nepotřebuje domýšlet, argumentovat, prokazovat pravdu a logiku. Má právo cokoli vynechat, u něčeho se zastavit nebo řetězit asociace, které spolu ve srozumitelném, uchopitelném světě nesouvisí.

*Ve chvíli, kdy se myšlenku podaří vyjádřit, stáváme se do značné míry pány situace. Čemu rozumíme, to můžeme ovládat a naopak – to, čemu nerozumíme, ovládá nás.

*Pocity, nálada, atmosféra okamžiku –  to je oblast velmi nezřetelná. Stejně jako ona bývá záhadný i můj objevitelský proces – psaní básniček. Neexistuje na to recept nebo nějaký výrobní postup, spíš je to něco jako alchymie.

*Někdy vím co chci napsat – a někdy samo vznikne cosi, co jsem vůbec nečekala.